Wendy
Bylo mi 15 let, když jsem se dozvěděla, že moje nejlepší kamarádka, s kterou jsem se intenzivně bavila už 4 roky, věří v Boha. Upřímně řečeno-myslela jsem si, že je tak trochu snílek. Neposmívala jsem se jí, bavila jsem se s ní normálně dál, ale o Bohu jsem si myslela svý. Nevěřila jsem, a to jsem jí i řekla. Tvrdila jsem jí, že v Boha věří jen slaboši. Lidi, kteří si svůj život neumí zařídit sami. Trávily jsme snad hodiny diskutováním o Bohu. Proč ona věří a já ne. Hrály jsme takovej ping pong a mezi náma lítaly otázky a odpovědi na ně. Každou mi s klidem zodpověděla. Pomalu jsem začala být přesvědčená, ale nedala jsem nic znát.
Večer jsem uléhala do postele a ptala se sama sebe, co v životě mám a o co mi v něm jde. Ptala jsem se, jaký mám hodnoty a co mě naplňuje. Jestli bych za něco z toho, co jsem žila, byla ochotná zemřít... Začala jsem přicházet na to, že nic z toho, co dělám, mě vlastně nebaví. Uvědomila jsem si, jak jsem v alkoholu a trávě jen hledala něco, po čem bych se cítila naplněná a svobodná. Nutno podotknout, že ty stavy po tom, co jsem si tak připadala, se svobodě ani plnosti moc nepodobaly. Zjistila jsem, že ač jsem si to neuvědomovala, mi furt něco chybělo. Jako bych uvnitř sebe měla obrovskou díru, která by se nedala ničim zaplnit. A akorát by se zvětšovala s tím vším, čím byste to zaplnit zkusili. Pozdějc jsem přestala mít chuť chodit na diskotéky, kde mě to stejně nikdy nebavilo, přestalo se mi chtít opíjet se, protože mi to nechutnalo a přestala jsem se tvářit spokojeně, protože jsem spokojená nebyla.
Být šťastná, milovaná, naplněná, svobodná... Pořád se mi to honilo hlavou.. Celej život jsem tohle chtěla. Chce to každej. A každej k tomu hledá prostředky. Já zjistila, že žádný z těch, co jsem zkusila, k tomu nevedl.
Naše diskuse o Bohu se mě začali dotýkat. Chtěla jsem žít to, co žije ona. Chtěla jsem to alespoň zkusit. Jednou v neděli jsem teda přišla do církve. Líbilo se mi tam. Byla tam úplně jiná atmosféra, než v kostelech nebo na diskotékách a obojí se sobě svojí prázdnotou podobá. Tam byl cítit Bůh. Líbilo se mi, že těm lidem je úplně jedno, jaká jsem byla, co jsem kdy udělala. Líbilo se mi, že mě přijali, aniž by vyžadovali, abych se nějak změnila. Ten Bůh, kterýho oni propagovali, mě lákal čím dál tím víc. Dostala jsem domů výtisk Nového Zákona a knížečku Nové stvoření, kterou jsem ještě ten večer přečetla a na jejímž konci byla napsaná modlitba spasení, kterou jsem řekla.
Čekala jsem, že se třeba rozzáří pokoj, nebo že ucítím změnu, ale nic se nestalo. Ani to naplnění, o kterém všichni tak mluvili jsem nepocítila. To až později.. Poprvé jsem slyšela někoho kázat evangelium asi půl roku po tom, co jsem uvěřila. A totálně mě to změnilo. Zpráva o Ježíši, ketrý mě tak miloval, že šel kvůli mě na kříž, se mě dotkla. Když slyšíte o člověku, který za někoho zemřel, nic moc to s vámi neudělá. Ale když se dozvíte o někom, kdo zemřel konkrétně za vás, to vás změní.
Začala jsem s Ním trávit víc času-víc se modlit, číst Bibli a docházelo mi, jak se měním. Já i můj život. Uvědomila jsem si, že jsem opravdu našla všechno, po čem toužilo moje srdce. Že jsem naplněná. Že jsem svobodná a milovaná. ŽE JSEM ŠŤASTNÁ!! Byla to ohromná změna. Najednou jsem dostala chuť žít. Najednou mělo všechno smysl. A dostala jsem ho i já. Od tý doby jsem se už Ježíše nepustila a ani nepustím! Vím, co v Něm mám a vím, co bych ztratila. A o to VŠECHNO, co Ježíš je, nechci přijít! A zjistila jsem to jen proto, že jsem Mu dala šanci. Od tý doby Bůh jedná mocně v mym životě. Stala se spousta zázraků a změn. Bůh je reálný! A každý den mi to dává znát. A má to pro každýho! Protože On nikomu nestraní (Římanům 2/11) a je stejný včera,dnes i na věky! (Židům 13/8)
Bůh tě absolutně, bezpodmínečně miluje! Chce tě přesně takovýho, jaký jsi. Nemusíš se měnit! Má tě rád, ať jsi ten největší grázl ve Vesmíru nebo ten nejhodnější člověk po sluncem. Je Mu jedno, co jsi kdy udělal. Ale zajímá všechno, co uděláš. Čeká, až Mu dáš šanci i ty. Zajímá se o tebe a tvůj život a chce tebe i tvůj život změnit.
Dokud něco nezkusíš, nevíš, jaký to je. Dokud nezkusíš chlastat, nevíš, jaký to je, dokud nezkusíš trávu, nevíš jaký to je. Dokud nezkusíš drogy, nevíš jaký to je a dokud nezkusíš Boha, nemůžeš říct, že víš, jaký je a jaký je život s Ním. A narozdíl od toho všeho, Bůh je dobrý!! A čeká právě na tebe!
Ježíš tu byl, žil a zemřel jako člověk. Za tebe, za mě, za nás. Nesl naše hříchy, ptože nás Jeho Otec-náš Bůh miloval. Zemřel na kříži jako ten nejpotupnější, abychom my mohli směle přijít k Bohu a nechat se jím milovat! A třetího dne vstal z mrtvých, abychom měli věčný život! A teď žije dál! Čeká, až se koukneš na Jeho oběť a dáš Mu svůj život.
Jak? Římanům 10/9 říká, že uvěříš-li ve svém srdci, že Ježíš zemřel, a pak vstal z mrtvých, máš Ho vyznat svými ústy jako svého Pána a Spasitele. Prostě jen řekni nahlas něco jako: "Ježíši, já věřím, že jsi za mě zemřel, když jsi na sobě měl mé hříchy. Věřím, že jsi vstal z mrtvých. Věřím, že já jsem úplně čistý a spravedlivý. Dávám ti svůj život, abys spravoval mé kroky. Ježíši, buď můj Pán! amen!"
Komentáře
Přehled komentářů
Jen jsem ti chtěl říci poslední věc můžeš jít proti tělu proti masu kostím ale nikdy zdůrzanuji NIKDY nejdi proti nacionalizmu a antisemitizmu.To je poslední věck k tobě. Strašně se mi líbí to JJJEDNOZNAČNÝ A NAVŽDY.K těm diskuzím v podsttě i když mě hodně štvalo že si tam mazala ty věci tak si uvědomuju že většina lidí se nevrací do diskuzí a lidi kteý si to měli přečíst si to přečetli.Jen Pochop že český fašizmus není tvůj nepřítel.Tvým nepřítelel mohou být lidé nekdy s mými názory ale opravdu Ta myšlenka antisemitizmu je třeba podoprovat je to krásné to NA VŽDY NA VŽDY NA VŽDY.Nevěř lžím sionistům věř nečemu co má smysl a budoucnost.Taky si říkám že diskuze má do budoucna smysl že to tak cítíš.
Ahoj
(BRATR, 7. 8. 2008 12:24)Ahoj Wendy Ptám se jsi ta Wendy co se mnou diskutovala na náštěvní knize Archa Víry příbram?
Ahoj
(BRATR, 7. 8. 2008 12:22)Ahoj Wendy ptám se jsi ta wendy co se mnou diskutovala na náštěvní knize Archa Víry Příbram?
Jen
(BRATR, 23. 8. 2008 12:41)